RECENZE: Tale of the Nine-Tailed

15.12.2020

Originální název: 구미호뎐

Datum tvorby: 2020

Hlavní herci: Lee Dong Wook, Jo Bo Ah, Kim Bum, Kim Yong Ji, Hwang Hee, Kim Jung Nan

Stručný obsah: Lee Yeon je tisíciletá devítiocasá liška, neboli legendární korejský Gumiho, který se vzdal pozice váženého horského ducha, aby mohla být reinkarnována jeho osudová žena. Zatímco ji stovky let marně hledá, musí sloužit coby strážce pořádku mezi ostatními liškami a lidmi. Nam Ji A je televizní režisérka, která natáčí pořad o mýtech a legendách. Jako malá dívka přišla za zvláštních okolností o rodiče a nyní je doslova posedlá vším nadpřirozeným - tedy i Lee Yeonem, o němž je odhodlaná zjistit vše. A pak tu je ještě Lee Rang - Lee Yeonův nevlastní bratr, který má pověst toho nejnebezpečnějšího Gumiho ze všech...

Titulky: https://lavinia-s-world.webnode.cz/preklady/

Moje hodnocení: 8/10

Nejsem si tak docela jistá, na kolik objektivní může být hodnocení díla, u kterého se člověk mazlí s každým slovem v rámci překladu. Budu extrémně objektivní právě proto, že jsem analyzovala každou větu, nebo budu ze stejného důvodu naopak extrémně subjektivní?

Na "Příběh Lišáka" jsem se těšila hned z několika důvodů. Za prvé Lee Dong Wook :-) Za druhé můj první ongoing překlad. A především moje první fantasy. Speciálně z posledně zmíněného bodu jsem měla největší respekt, protože korejská mytologie je neuvěřitelně bohatá, Korejci samotnými i celkem prožívaná a od začátku bylo prezentováno, že v této doramě bude také hojně využívaná. Přiznávám, že když jsem se v prvním dílu zasekla hned ve druhé větě, stály mi vlasy hrůzou na hlavě, že tohle nemůžu zvládnout!

Naštěstí mi pomohla Ivuše, za což jí tímto ještě jednou děkuji, a naštěstí se nejhorší prognózy nenaplnily, protože po překonání téhle jedné prekérní věty a za bohaté asistence strejdy Googla, který mi pomáhal vyhledávat všechny ty duchy, krále, pohádkové postavy... No, prostě všechno, co se v "Příběhu Lišáka" mihlo (a že toho bylo!) a nemělo to základ v dnešním moderním světě. Když se nad tím tak zamyslím, myslím, že mě to vlastně dost obohatilo, a že jsem se dozvěděla spoustu věcí, které by mě jinak ani nenapadlo hledat.

Postavy

Hlavního hrdinu, tisíciletého Gumiho Lee Yeona, milujete od prvního momentu. Dost možná i proto, že v tu chvíli leze ze sprchy :-) Musím říct, že hlavně ze začátku byla obrovská radost tuhle postavu překládat, protože byl neuvěřitelně vtipný, sarkastický a prakticky sázel jednu hlášku za druhou. Kam se vrtnul, tam bavil. Jeho rozhovory s babi, s bratrem Rangem a především slovní tenis s hlavní hrdinkou - to všechno byla jedna velká jízda. Navíc celá ta jeho "mačo" mysteriózní aura drsňáka, u kterého chvílemi pochybujete, jestli koná dobro nebo zlo, to prostě nutilo doslova se lepit na obrazovku. Jak ovšem plyne čas a divák odhaluje Yeonův příběh, ta zmiňovaná aura začíná blednout. To by asi ještě nebylo tak na škodu, přece jenom od začátku chceme přece vědět, co je zač a kdo doopravdy je. Ale jak se prohlubuje jeho vztah s hlavní hrdinkou, začíná Yeon tát jako jeho milovaná mátová zmrzlina na slunci... Najednou nemusí nahánět padouchy, najednou mu nesvítí oči, najednou podstatně méně hláškuje a prostě jako ovce opakuje jedno a to samé dokola - že musí ochránit hlavní hrdinku.

Yeonův bratr Rang je oproti tomu pravý opak. Na začátku ho nenávidíte, je to opravdový zmetek, co se vyžívá v cizím utrpení, lidský život pro něj nic neznamená a zdá se, že existuje jenom proto, aby Yeonovi co možná nejvíc otravoval život. Má sourozenecký komplex, na svého staršího bratra je hodně fixovaný a nemůže mu odpustit, že ho kdysi opustil "kvůli nějaké holce". Co se mě týče, na postavě Ranga odvedli tvůrci ten největší kus práce a (společně s jeho představitelem Kim Bumem) z něj udělali postavu s největším progresem a také nejsilnějším osudem. Od sobce, kterému na ničem nezáleží kromě sebe, jsme došli ke zranitelnému klukovi, který je schopen se obětovat pro druhé. Přiznávám, že mě při zpětném pohledu bavilo všechno, co se ho týkalo, a že jsem scény, ve kterých byl, překládala asi vůbec nejradši. Hlavně jeho hovory s bratrem, které představovaly nekonečný proud špičkování, byly opravdovým překladatelským fajnšmekrem. A samozřejmě scény s prckem Soo Hoem, který dokázal proniknout pod jeho brnění, a nakonec si ho omotat kolem prstu. Když jsem překládala poslední scénu, ve které se Rang objevil, tekly mi slzy...

Pokud se divíte, že hlavní hrdinku zařazuji v hodnocení postav až na třetí místo, tak vás musím ujistit, že to není ani náhoda, ani omyl. Ona se (asi bohužel) v konečném znění jaksi stala třetí. Nejvíc nefér na tom je, že neudělala nic natolik špatně, aby si to zasloužila. Nad Ji A jsem přemýšlela asi nejdéle. Zprava, zleva... Snažila jsem se najít něco, co by mi řeklo: "Ha! Tady, přesně tady, jsi u mě klesla!" Ale žádná taková scéna neexistuje. Od samého začátku je chytrá, nebojácná, sebevědomá a jde si za svým. I když jako malá přišla o rodiče, i když později zjistí, že její tělo není tak docela její, nikdy se nesesype a vždycky je připravená bojovat (v určitých fázích mi dokonce přišla vnitřně jaksi silnější než Yeon). Dodávám, že přesně takový typ hrdinek mám ráda, takže tady opravdu chyba není. A tak mám po dlouhém hloubání jen dva tipy, proč nakonec skončila jako "ta třetí" - za prvé chemie mezi Jo Bo Ah a Lee Dong Wookem bohužel není až tak silná. Jak konstatovala Ivuše: už viděla i seriály, kde to bylo horší. Já k tomu dodávám: už jsem viděla i seriály, kde to bylo lepší. Na jednom ze zahraničních webů jsem si přečetla trochu sarkastickou poznámku, že mezi Ji A a Yeonem to nejvíc jiskří, když je Ji A Imoogi. No... Něco málo na tom tvrzení je. Na vině je možná celý ten koncept, na kterém tahle dorama stojí - totiž na "osudovosti" celého jejich vztahu, který trvá stovky a stovky let, a kterou se podle mě nepovedlo úplně naplnit, protože si tvůrci mysleli, že to prostě... stačí. No a za druhé (a tenhle bod je možná důležitější) - scénář natolik skvěle zvládl příběh dvou bratrů (který se nakonec možná ukázal být právě tím "osudovým"), že ji to zkrátka zastínilo.

Co je pro mě osobně obrovským plusem - snad ještě nikdy mě v žádné doramě nebavilo tolik vedlejších postav. Respektive se dá říct všechny. Neexistoval nikdo, u koho bych protáčela oči, když se objevil na scéně (snad jen pár epizod šéf Ji A). Naprostým miláčkem, "štěnětem", je Yeonova pravá ruka Shin Ju. Baví i ze začátku podlá a na konci zodpovědná "máma" Yu Ri. Prcek Soo Ho, kterého Rang později "adoptuje", je naprosto k sežrání, jeho schopnost bez obalu a pohotově debatovat s oběma liščími bratry mě nejednou donutila k povzdechu, že "takového bych taky chtěla" :-) Strašně fajn jsou i oba kolegové Ji A a nezapomenutelní jsou pochopitelně i oba Strážci řeky Samdo. Obzvlášť debaty Yeona s babi bavily, stejně jako její schopnost seřvat naprosto kohokoliv - od krále Podsvětí, přes Smrťáky a vlastním manželem konče.

Samostatnou kapitolou (tohle možná přiznávám s trochu provinilým podtónem v hlase) se pak stal Imoogi. Je to pro mě osobně zvláštní, ale nevnímala jsem ho jako klasického záporáka se vším všudy. Nebo teda aspoň tu jeho lidskou polovinu, kterou jsme měli na očích. Měl jisté záblesky, kdy se dal pochopit. Když vyprávěl příběh o tom, jak vyrůstal, a proč se z něj stalo, co se z něj stalo... A že jediné, co vlastně touží poznat, je láska. Asi nejvýstižnější tečkou za celým jeho osudem je jeho odpověď na otázku Yu Ri, proč tohle všechno dělá: "Protože už nemůžu přestat. Protože jsme Yeon i já překročili hranici, zpoza které už není návratu." Nevím, jestli se za to nemám stydět, ale asi takhle: Když se s ním jednou Ji A ocitla sama v potemnělé místnosti a rozčilovala se, že chce pryč, v duchu jsem si říkala: "Trubko. Já bych s tím tak nespěchala..." :-) :-)

Příběh

Příběh je taková drsnější fantasy pohádka pro dospělé. Hlavní hrdina loví lišky, které se odmítají podřídit systému, a bez milosti je popravuje. Hlavní hrdinka po něm pátrá v souvislosti s jedním svým případem do televizního pořadu o záhadách a nějakou dobu si nejste tak úplně jistí, jestli Yeon náhodou není pachatel. Když se tahle část vyjasní, a když si hrdinka díky svému střemhlavému pádu ověří, že Yeon není člověk, odplouvá hlavní dvojice na dost děsivý ostrov, kde není nouze o nějakou tu nechutnost a záhadu - většinu z toho má samozřejmě na svědomí Rang, který se jim jako v té době správný "sráč" lepí na paty a komplikuje, co se dá. Na ostrově, a posléze v korejské lidové vesničce, pátrají Ji A a Yeon především po jejích rodičích, zpětně ale poznáváme, že právě na těchto dvou místech se přihodí vlastně všechno, co ovlivňuje příběh až do jeho samotného konce.

Hodně zajímavé a nějakou dobu doslova nervy drásající jsou sekvence z minulosti, které nám představují Yeona v časech, kdy byl pánem hor, a kdy se zamiloval do své první a jediné lásky (hádejme, kdo to asi byl, že) a kdy nás tvůrci v několika flashbacích napínají, co se tehdy stalo a proč jeho milovaná dívka zemřela. Když nad tím tak přemýšlím, celá dorama maličko "zešedla" v momentě, kdy se tahle část vysvětlila a odhalila. Protože pak už jsme přešli do neustále se opakující sekvence "Musím zachránit Yeona." a "Musím zachránit Ji A."

Faktem je, že právě jakýsi pozdější nedostatek vztahových zvratů a spoléhání se čistě na tu zmiňovanou "osudovost" vztahu Yeona a Ji A, zapříčiní to, že jejich společné scény až tak nebaví. A hlavně - začíná se pracovat na vztahu Yeona a Ranga a tam je to mnohem drsnější jízda na horské dráze. Dvě epizody, kdy si Yeon musí vybrat, jestli půjde zachránit Ji A nebo Ranga (a vybere si Ranga) a vzápětí po jeho boku bojuje v Lese hladovějících, kde si toho spoustu vyříkají, jsou dost možná moje dvě vůbec nejoblíbenější. Rang se od toho momentu začíná měnit, uvědomuje si, co všechno provedl a chce to napravit. Další skvělá bratrská sekvence je v botanické zahradě, kde to Yeon a Rang jako "jeden muž" skoulí s Imoogiho poskokem. Tehdy moje srdce opravdu plesalo. A právě tehdy jsem začala tušit, jak to dopadne...

Yeon se nakonec pro Ji A opravdu obětuje, společně s Imoogim skočí do řeky Samdo a tím nám zvoní konec předposlední epizody, který zlomí srdce Ji A, babi, Shin Juovi, ale dost možná nejvíc právě Rangovi... No, a tak aby přivedl bratra zpátky, obětuje se nakonec pro něj sám. Svůj život vymění za ten Yeonův s králem Temnoty aneb s posledním Soudcem Posmrtného života. Stane se tak zhruba v polovině poslední epizody a zcela upřímně přiznávám, že pak už pro mě bylo špatně asi úplně všechno. Byť jsem si přečetla celkem realistickou recenzi na jednom zahraničím webu, proč to nakonec bylo takhle "fér", že Rang nebyl hodný, že pár dobrých skutků na konci života nemůžou spasit to ostatní, co napáchal, a že coby pouze poloviční lišák stejně dávno "přesluhoval", stejně to moje srdce nedokázalo přesvědčit. Prostě jsem do teď nedokázala přijmout, že tvůrci bez milosti popravili postavu, se kterou se tolik nadřeli, která se obětovala pro něco, v co sama celou dobu nevěřila (a co asi ani podle mého názoru nestálo za to, pardon), a která zrovna vykročila na trochu šťastnější životní cestu. Vždyť Rang ani nepoznal, co to znamená milovat... Když si Yeon pustil video na rozloučenou, které mu nahrál, brečela jsem jako už dlouho u ničeho...

Takže Yeonovo splněné přání stát se člověkem, svatba, diskuse o dítěti... Nic z toho už mě tak docela nedokázalo rozehřát a přinutit k úsměvu. Přiznávám, že se moje oči rozzářily až v poslední patnáctisekundové frekvenci, kdy se Yeon v noci vykrade ze společné postele, sebere svůj červený deštník a vyrazí do ulic Soulu hledat Ducha neštěstí. A když ho dožene, vytasí svůj meč a zase mu svítí liščí oči...

Kdo si chcete ponechat ten pocit napětí a mysterióznosti, který - alespoň mně osobně - ta poslední scéna přinesla, nečtěte dál. Skoro si říkám, že jsem si tím, že jsem se v tom hrabala a pátrala "proč", něco trochu zkazila. Protože jsem v tu chvíli měla úžasný pocit, že mám zpátky toho frajera ze začátku doramy, kterého jsem tak slepě baštila, a skoro jsem slyšela Ranga se svým nadšeným: "Ano!" Pokud vám to ale nedává spát a jste zvědavci jako já, sjeďte úplně na konec tohohle článku :-)

Oblíbené citace

Yeon: Proč mě shání režisérka televizního pořadu?

Ji Ah: Proč myslíte?

Yeon: Jste lovec talentů a chcete ze mě idola. Je mi líto, ale neumím zpívat ani tančit. Mým jediným talentem je moje tvář.

Ji A: Zabil jste je? Nebo jste přišel zabít ji?

Yeon: Potkal jsem někoho, koho chci zabít. Právě teď.

Shin Ju mluví na Ji A o Yeonovi: Až dojí tu kaši, nedávejte mu zmrzlinu, ano? I kdyby kňučel, jasné? A až se bude koupat, dejte mu do vany tři gumové kačenky, miluje je.

Rang: Mimochodem v tom hanboku vypadáš kouzelně.

Ji A: Zato ty v tom saku otřesně.

Rang: Dneska jsi pěkná citlivka. Docela mě to baví.

Ji A: Kdykoliv se vidíme, pluješ ve výšinách. Jedeš na drogách?

Yeon: Co děláš v korejské lidové vesnici?

Rang: Kvůli domácímu úkolu z dějepisu tu určitě nejsem.

Yeon: I kdyby ano, stejně bys rupnul!

Rang: Čeho se nejvíc bojím? Já... Asi že zůstanu zase sám. Máma mě opustila. A stejně tak ty.

Yeon: Já... Jsem tě nikdy neopustil.

Rang k Yeonovi: Doufám, že se taky narodíš znovu. Ideálně s nějakým hodně ošklivým obličejem. Jestli to bude možné, doufám, že se znovu setkáme, bráško...

Skladby k zapamatování

Blue Moon - Kim Jong Wan

I'll Be There - SHOWNU (MONSTA X)

Moonchild Ballad - Lyn

Stay With Me - YooA

PS: Soundtrack dokonalý, leč dle mého názoru málo využitý.

Osobní poznámky

Lee Yeon miluje mátovou zmrzlinu a je schopen jíst jí kdykoliv a jakkoliv. Taky neumí vařit a nevymění si ani prasklou žárovku. No prostě chlap k pohledání :-)
Co se mě týče, tvůrci opravdu ukrutně nevychytali Yeonovu historickou garderobu. Ducha hor bych si představovala oblečeného trochu jinak (především tedy barevně). Pracovně jsem ho překřtila na "načechraný růžový muffin".
Rang je expertem na převleky, respektive přebírání podoby jiných lidí. Akorát ho několikrát prozradí špatný výběr bot.
Na Ji A nefungují žádné Yeonovy schopnosti. Například hned v první epizodě jí nedokáže vymazat paměť. Což si uvědomí až o dost později... :-)
Imoogi je "rozdvojený". Jedna část je "chlap-Imoogi", druhá je v těle Ji A. Chlap-Imoogi je k sežrání a co se mě týče, býval by si zasloužil šanci.
Rang se znovu narodí. Ačkoliv si přeje, aby se narodil jako kreveta Dokdo, je z něj opět člověk. A splní se mu i jeho poslední přání - znovu se s Yeonem setká, a to coby chlapec v parku, kde spadne z kola a Yeon mu pomáhá vstát. Yeon ho okamžitě pozná. Rang má (na rozdíl od svého předchozího života) tentokrát hodnou mámu, která o něj má starost. Faktem ale je, že toto setkání zůstává asi nejméně logickou částí. V doramě totiž není znát žádný velký časový skok od Rangovy smrti. Při jejich opětovném setkání v parku je ale znovuzrozenému Rangovi už minimálně osm let. Nicméně - viz myšlenka níže v mém výkladu konce :-)

A teď ta slibovaná analýza konce...:

Podle korejské mytologie existují údajně 4 způsoby, jak se z Gumiho může stát člověk:

Po dobu 1000 dnů nezabije ani nesní člověka.
Člověk, který o lišce zjistí, že je liška, nesmí jeho tajemství vyzradit po dobu 10 let.
Gumiho musí v období 1000 let zkonzumovat játra 1000 lidí. Pokud tak neučiní do konce 1000 let, rozpustí se liška v pěnu.
Po dobu 100 dnů (jiné verze uvádějí 1000 dní nebo dokonce 3 roky) nesmí manžel/manželka Gumiho poznat, že je Gumiho. Pokud v tomto úkolu liška selže a manželka/manželka to odhalí, ztratí jakoukoli šanci stát se člověkem.

Jak vám asi došlo, tvůrci se rozhodli Yeonovi určit cestu číslo 4. Tudíž když se Yeon vrátil, technicky vzato byl stále Gumiho - jen musel lhát své ženě, že už liška není, aby se skutečně mohl stát člověkem. Pro jistotu to neřekl vůbec nikomu, ani Shin Juovi, protože se chtěl vyvarovat jakékoliv možnosti, že se někdo prořekne.

Přitom se málem prořekl sám. Nezarazilo vás, jak snadno a bez okolků vypálil, že budou mít s Ji A dceru? Protože to věděl! V samotném úvodu doramy je řečeno, že liška dokáže vidět/vycítit, co je na míle daleko. Ji A už v tu dobu byla pravděpodobně v očekávání a Yeon svou dceru cítil.

A proč se šel Yeon zbavit Ducha neštěstí? Pravděpodobně proto, že měl obavu, že jeho setkání s Ji A by mohlo jeho ženě přinést smůlu, která by nepochybně ovlivnila i Yeona samotného.

Pokud jste si všimli, před scénou, kdy Yeon stojí na balkoně svého bytu a připojuje se k němu Ji A, je záběr na nebe, kde je právě měsíc v úplňku. Některé legendy o liškách totiž ještě navíc praví, že v této takzvané překlenovací fázi, kdy se z Gumiho stává člověk, se může v lišku proměnit (podobně jako vlkodlak) pouze o úplňku. Což dost možná vysvětluje další věc - totiž skutečnost, že ani jeden ze Strážců řeky Samdo nevycítili, že je Yeon stále Gumiho, když je přišel navštívit na jejich úřad. (Doufejme, že si Yeon dával pozor, kdy počal svou dceru - snad to nebylo o úplňku :-)

A ještě jedno závěrečné MIMOCHODEM: V mých poznámkách výše jste si mohli přečíst, že jediné, co mi na tom všem stále nesedí, je Yeonovo setkání se znovuzrozeným Rangem, které jaksi neodpovídá časově s věkem chlapce. Ale i tady asi bude vysvětlení - původně totiž ve scénáři byl skok o přibližně osm let vpřed, kdy už Yeon měl být člověkem a se svou ženou a dcerou v parku na pikniku (viz foto níže). Předpokládám, že znovu narozeného Ranga měl potkat právě tehdy - věk chlapce totiž odpovídá s věkem holčičky. Scénu s piknikem tvůrci nakonec nezařadili (pravděpodobně proto, že si chtěli nechat otevřená vrátka ke druhé řadě prostřednictvím skutečnosti, že Yeon zůstal liškou), ale zároveň nedokázali vynechat setkání s Rangem (což mají kliku!).

... toť poslepované teorie z několika zahraničních webů. Jestli to tak není, jde to ale pochopitelně celé za mnou. Ostatně - záleží čistě na vás, jestli chcete, aby to tak bylo, nebo ne... :-)

To už je z mé strany opravdu vše (dočíst to až sem bylo strašně vyčerpávající, že?), doufám, že jste dobře bavili a těším se brzy u nějakého dalšího mého překladu na shledanou :-)