RECENZE: Dark Hole

Název: Dark Hole

Originální název: 다크홀

Datum tvorby: 2021

Hlavní herci: Kim Ok Bin, Lee Joon Hyuk, Park Keun Rok, Im Won Hee, Song Sang Eun, Kim Do Hoon

Žánr: akční, sci-fi, thriller, mysteriózní

Stručný popis: Lee Hwa Sun je policejní detektiv v regionální vyšetřovací jednotce v Soulu. Její život se obrátí vzhůru nohama, když jí zatelefonuje vrah jejího manžela a řekne jí, aby přijela do Muji.

Tamější obyvatelé se však poté, co se nadechli tajemného kouře, změnili v monstra. Lee Hwa Sun musí bojovat nejen o přežití, ale také se svým strachem, aby chytila vraha svého manžela.

Yoo Tae Han je rodák z Muji a řidič odtahovky. Je bezstarostný a rád vtipkuje, ale taky má silný smysl pro spravedlnost. Svou kariéru policisty pověsil na hřebík kvůli skandálu způsobenému nedorozuměním, ale na své dny ve službě je hrdý. Když potká Lee Hwa Sun v chaosu uprostřed Mujishi, je odhodlán těm, kterým ještě může, pomoci v boji o holý život.

Bodové hodnocení

9/10

Moje hodnocení

(Jako obvykle) se mi potvrdilo, že co nefrčí obecně, mně se většinou líbí. Stejné je to i s Temnou dírou, která na zahraničních webech mnoho pochval nesklízí, mně ale neuvěřitelně bavila. Dvanáct epizod je tak akorát, abyste zůstávali neustále bdělí a v pozoru, byť ke konci už mě mírně iritovaly neustálé opakovačky (ale dost možná hlavně proto, že jsem coby překladatel musela neustále lovit staré konverzace z předchozích epizod).

Co může hlavně na začátku trochu odradit, je velká rozmělněnost děje, neustále přeskakujete z poměrně velkého množství postav tam a zase zpátky, ale když to dvě tři epizody překousnete, dějové linky se postupně spojí, takže jich de facto ubude, a hlavně zjistíte, že máte skvěle vykreslené postavy, které - nyní už ve skupinách - začnou rozehrávat ten "velký koncert".

Osobně se domnívám (alespoň soudě dle spousty zahraničních hodnocení), že dost diváků v tomhle seriálu nevidí to poselství, které v něm vidím já. Většina z nich čekala mutanty, možná mimozemšťany, a hlavně nějaká logická vysvětlení. Blbost. Tahle dorama je především o našich vnitřních světech. O chybách, které jednotlivé postavy udělaly, a které je mučí, a kvůli kterým si uvnitř sebe nesou velkou vinu. Hlavní hrdina má výčitky kvůli smrti bratra. Hlavní hrdinka kvůli smrti manžela. Policista kvůli tomu, že podvedl a oklamal svého nejlepšího přítele. Profesor neřekl pravdu o svém otci, který někoho zabil. Doktorka, která testuje na lidech. A tak dále a tak dále. Ve finále jsem si říkala, že by mě skoro ani nepřekvapilo, kdyby to monstrum stvořili vlastně ti lidé samotní a jejich vnitřní démoni, a kdyby to celé byla vlastně jen jedna taková hodně divná metafora.

Proto mi ani některé nezodpovězené otázky nevadily (jako třeba kde se vzala ta díra nebo odkud vlastně přišlo to monstrum). Mnohem víc mě zkrátka a dobře zaujalo celé to psychologické hledisko včetně toho, jak dokážou lidi zblbnout, když se děje něco, čemu nerozumí a když chtějí jen zoufale přežít.

Co se týče hlavních postav, ze začátku mě štvalo, že se naši dva hlavní hrdinové na hodně dlouho rozdělili a komunikovali jen pomocí vysílačky, ale zpětně si říkám, že i tohle byl jeden z prvků, které ženou vpřed, protože jste prostě chtěli vědět, kdy už na sebe konečně zase narazí.

Hlavní hrdina, Yoo Tae Han, je takový ten typ chlapa, kterého "prostě chcete mít doma". Skvěle vypadá, má obrovský pocit pro spravedlnost, pomůže naprosto komukoliv, i když ho nezná a nic z toho nemá, moc toho nenamluví, ale když něco řekne, máte uši jako slon a vyvalené oči, aby vám náhodou něco neuteklo. Šrám na duši v podobě smrti mladšího bratra z něj dělá takový ten typ postavy, kterou chcete obejmout, ale netroufáte si.

Hlavní hrdinka, Lee Hwa Sun, působí poněkud labilněji, ale ono se asi není čemu divit, když vám šílená puberťačka, které jste chtěli v dobré vůli pomoct, zabije manžela a pak shodou okolností zdrhne do města plného mutantů a příšery (se kterou je ještě nechtíc myšlenkově propojená). Hwa Sun má vlastně vůbec smůlu na lidi, potažmo potrhlé puberťačky... Ehm, ehm. Zatímco Tae Han je silný od začátku do konce, Hwa Sun sílí postupně. Každá další rána ji o něco zocelí a na konci působí jako někdo, kdo si sice prošel vším, zároveň je ale takříkajíc v míru sám se sebou.

Co se týče dalších postav, postupně jsem si zamilovala strážníka Parka, který sice taky nemá čisté svědomí, svými reakcemi, hláškami (které jsem si neuvěřitelně užila) a především interakcí s Tae Hanem si ale nejspíš musel získat každého diváka. Bavil mě i jeho mladší kolega, který musel zatraceně rychle dospět, a v mém srdci si místečko vydobyl i profesor Choi. Miss Antipatie budiž udělena šamance a především šmejdovi-gangsterovi.

No a "poznámka na závěr k závěru" neboť moje srdéčko prostě zaplesalo, myslete si o mně co chcete :-))) Poslední scéna, kdy hlavní hrdina cíleně vyhledá hlavní hrdinku, oba už čistí, voňaví a bez modřin a škrábanců a především se na sebe usmívající, kdy on s patrnou jiskrou oku a viditelnými rozpaky informuje, že se stěhuje do Soulu, že chce začít znova, a že ji sveze ve svém novém autě a ona se na to konto celá rozzáří... Přesně tohle na konci takových seriálů miluju - že je prostě jasné, že vztah je za rohem :-) Osobně tomu říkám "společný odchod do západu slunce" a toho se mi tady dostalo, takže zopakuji, co jsem psala na začátku - jsem spokojená odshora až dolů.