RECENZE: Catch the Ghost

Úvod je opravdu pecka. První polovina seriálu je jedním slovem neuvěřitelná. V jednu chvíli koukáte s otevřenou pusou, jestli je tohle vůbec možné, a v dalším momentě se hystericky řežete smíchy, protože vám dojde, že to možné opravdu je. Interakce mezi Go Ji Sukem a Yoo Ryung je úžasná, naprosto jsem milovala to, jak je každý úplně jiný, ale jak k sobě vytrvale hledají cestu. Dvojnásobně jsem to oceňovala u něj, protože Yoo Ryung ze začátku hnaly jiné úmysly než přízeň jejího kolegy.

Go Ji Suk je vůbec jednou z těch postav, co mi nejspíš zůstanou v srdci už napořád. Neuvěřitelně dobrosrdečný člověk, byť nešťastný a zoufale hledající cestu životem, ze které ho osud odvál jinam, než si vysnil. Vztah s jeho maminkou je něco, co mi několikrát vehnalo slzy do očí a zajímalo by mě, jestli na světě existuje chlap, který by byl ochoten a schopen podstoupit to, co on.

To se už dostávám k té druhé polovině seriálu, o které asi tušíte, že už nebude tak kladně hodnocená. Dokud jsme řešili jednotlivé případy, dokud k sobě naši hrdinové hledali cestu, kdy v jednu chvíli spolu tancovali na ulici, aby se v další epizodě málem utloukli obušky - potud to bylo skvělé. Ale jakmile jsme začali řešit Ducha z metra pořádně (a Kobylky), začalo to skřípat. Zaprvé těch zvratů tam za mě bylo až moc. "Je to on, není to on, tak jo, je to on, ne, není to on..." Kdyby tam ještě dali jeden nebo dva "obyčejné případy", byla bych za to radši než za tohle.

Mínusem je pro mě bohužel i to, že postavy jsou na konci tak nějak mimo sebe. Například Yoo Ryung. Od začátku všechny mlátí hlava nehlava, dokonce i vystřelit na pachatele dokázala. A na konci to na sériového vraha nedokáže? Nedokáže vystřelit na chlapa, který jí do očí říká, že pokud ho nezabije, tak on odejde a zabije její sestru? To ho nemohla střelit alespoň do nohy, aby teda laskavě nikam neodkráčel? Na začátku jí to problém nedělá a na konci najednou ano?

Největším plusem pro mě tedy zůstává postava Go Ji Suka - která ovšem ke konci tak nějak trochu nepochopitelně ustoupila spíš do pozadí. Neuvěřitelně mě bavila také druhá dvojka detektivů z podzemní policie, kteří zůstali miláčky od začátku do konce a skvěle přizvukovali hlavní dvojici.

A i ten vztah mezi Ji Sukem a Ryung... Dalo se z toho vytěžit víc. Mnohem víc. Kdyby neexistovalo posledních pár minut, jakoby to skoro ani nebylo.

Plusem budiž téma jako takové. Je to poprvé, co jsem v korejské tvorbě narazila na téma psychického postižení - a přiznávám, že ne pokaždé to bylo úplně jednoduché sledovat. Všichni lidé, kteří ve svém životě řeší něco podobného, a zůstávají milující a trpěliví, mají můj neskonalý obdiv.

Ale nechci znít zahořkle nebo zklamaně, to vůbec ne. Po několika měsících opět opouštím partu lidí, které jsem si zamilovala, a kteří mi budou upřímně chybět. A jsem si jistá, že jednou se k tomuhle seriálu vrátím, neboť vím, že až trochu "vyšumím", pozitiva převládnou nad negativy :-)