Joseon je náš aneb sbohem či na shledanou

Už podruhé jsme já a Lee Yeon úspěšně proběhli cílovou páskou aneb druhá série Tale of the Nine-Tailed s přízviskem 1938 je úspěšně za mnou a tady je finálová epizoda. Schválně jsem proběhla seznam svých dosavadních překladů a troufám si, že jsem nepřeložila nic, co by mělo epičtější finiš než tenhle kousek. Několikrát překvapil, několikrát dojal a několikrát rozesmál. Strašně milý pro mě byl i fakt, že vrcholovou scénu tvůrci vygradovali titulní písní z první série. Vůbec mi přišlo, že režisér dobře věděl, kdy a kde zatnout drápek, aby diváka dostal.

Na závěr si dovolím dodat, že jsem strašně ráda, že jsem si nakonec nenechala tenhle překlad otrávit, byť prvních pár epizod se tak dělo a já je krapet protrpěla a říkala si, že do duplicitního a souběžně běžícího překladu už nikdy nepůjdu, i kdyby šlo nevím-o-co. Yeon a parta kolem něj mě ale postupně vyléčili a já bych neměnila. Dovolím si tvrdit, že druhá série je o parník lepší než ta první – tak se dobře bavte 🦊😊

PS: Poslední epizoda třetí sérii enormně nahrává (ne, nebojte, vše podstatné je dokonale uzavřeno), potvrzená nicméně zatím nebyla. Jestli bude, já nebudu chybět.