Jak důležité jsou druhé šance a být šťastný

S radostí s Ivuší oznamujeme, že jsme kompletně hotové 🙂 Dneska jsem se cestou z práce regulérně zamýšlela, jestli mi na tomhle dílku cokoliv vadilo nebo nesedělo a na nic jsem nepřišla. Každá jedna věc se stala z konkrétního důvodu a všechny ty důvody vedly ke svému cíli. S Ivuš jsme se shodly, že závěr je dokonalý, komplexní a velmi dobře dotažený. Každý dostal, co po zásluze zasloužil, a i závěrečný průlet budoucností byl jednoduše řečeno perfektní 😍

Osobně si dovolím konstatovat, že ač jsem o Na In Woovi měla vždycky lepší mínění, než jaké panovalo kolem mě, v Marry My Husband mě i tak překvapil a coby herec u mě vystoupal o několik příček výš. Byl to dokonalý hlavní hrdina. Park Min Young byla též úžasná, emoce z ní jen sálaly a kdykoliv byla zoufalá, nešťastná, zmatená nebo naopak šťastná a zamilovaná, vždycky jsem jí to věřila na víc než sto procent. Přijde mi, že se to nedělá dostatečně často, a tak si dovolím vyzdvihnout i dvě záporné postavy, o kterých to vlastně celé bylo, a to v podání Lee Yi Kyunga a Song Ha Yoon, kteří oba předvedli maximální herecký koncert. Pro Park Min Hwana jsem až do (téměř) poslední chvíle měla až nepochopitelnou slabost, přičemž vůbec nepochybuji, že za to mohl jeho představitel, a Jeong Su Min si s rolí šílené kamarádky sáhla na osobní dno - jak ostatně sama herečka přiznala v jednom rozhovoru. A ještě jednu zmínku si na závěr dovolím a to v případě Ha Do Gwona, pro kterého jsem planula už v druhé řadě Tale of the Nine-Tailed (byť hrál padoucha) a tady byl v roli pravé ruky hlavního hrdiny jednoduše úžasný.

A už mlčím a vy se dobře bavte 🙂